Měl jsem být zubařem po babičce, po které jsem měl zdědit ordinaci. Táta je projektant vodních toků. Po gymnáziu mě přijali jak na lékařskou, tak i na lesnickou fakultu a já začal souběžně studovat medicínu i krajinné inženýrství. Záhy jsem pochopil, že kombinovat tyto obory a ještě hrát v kapele, což bylo a je mým velkým koníčkem, nelze. Zvolil jsem tehdy krajinné inženýrství s představou, že budu kultivovat krajinu. První rok na univerzitě byl samá teorie, a pokud jsme měli praxi, vypadalo to, že mě čeká jenom sezení v kanceláři a papírování, což jsem dělat nechtěl. Pamatuji si, že jsem frustrovaně seděl ve škole, pozoroval z okna zahradníky, jak sekají trávu a hrozně jsem jim záviděl. Jsem impulzivní člověk narozený ve znamení Střelce a tehdy jsem se rozhodl, že se stanu zahradníkem a budu dělat zahrady.

 

Tvorba zahrad se podobá hudbě

Rozhovor Jany Šimečkové s Ferdinandem Lefflerem

 

Často zmiňujete, že pro váš profesní vývoj byly důležité zkušenosti, které jste získal v Americe.

Za peníze, které jsem vydělal v Anglii na farmě, jsem odjel se svou tehdejší dívkou do Ameriky s touhou poznávat, jak se v Americe dělá zahradní architektura. Koupili jsme si starého volkswagena, a když nám došly peníze, vydělával jsem prací na zahradách. V Americe jsem objevil vizi zahradního architekta s velkým pick-upem, který jede tam, kde je ho potřeba. Domluví se s majitelem, vymyslí koncept zahrady, načrtne skicu, další den nakoupí materiál a společně s majitelem zahradu vytvoří.

 

Takže ne navrhnout zahradu a odevzdat majiteli projekt.

Ne jenom navrhnout, ale návrh hned společně s majitelem realizovat. Naučil jsem se tam, že člověk má v maximální možné míře používat lokální zdroje – místní kámen, místní rostliny. Prostě vytvořit zahradu z toho, co je k dispozici tady a teď. Dnes už je tento přístup obvyklý i v Česku, ale tehdy, v roce 2000, se tady takhle neuvažovalo.

 

Po návratu z Ameriky jste vystudoval obor zahradní a krajinářské úpravy na České zemědělské univerzitě v Praze, ale pokud vím, už během studia jste projektoval i realizoval zahrady.

Pořád jsem přemýšlel o tom, že půjdu ještě studovat do Lednice, která tehdy měla v oboru úplně jinou prestiž, ale měl jsem v Praze závazky a kapelu, takže jsem tady zůstal. Paradoxně si myslím, že skutečnost, že jsem do hloubky nestudoval historii zahradní a krajinářské tvorby, pro mě mohla být i výhodou. V tomhle je právě výjimečná Amerika, která vlastně žádnou dávnou historii nemá. O to víc jsem se vždycky zajímal o člověka, o jeho potřeby, o to, co od zahrady očekává, aby se mu v ní dobře žilo.

Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Zahrady a jejich příběhy... Do 30.11. za akční cenu 400Kč